Jsou to tak dvě nebo tři generace, co se koruna stromu naší společnosti začala odtrhávat od vlastního kmene a kořenů. Kdy jsme začali pohrdat elementárními přírodními zákony a měnit svět podle nikde neověřených představ. Tvrdý pád se nezadržitelně blíží.

Jistě znáte ten vtip o muži, který padá ze střechy mrakodrapu když míjí 10.patro říká si: „Zatím je to dobrý.“ Míjí 9.patro a říká si: „Ještě je to dobrý.“ Míjí 8.patro a medituje: „No zatím pořád dobrý.“ A tak dále. Naše společnost nebo chcete–li západní civilizace je na tom stejně. Kolem kterého patra asi tak padáme a jak daleko je k zemi?

Strkáme hlavu do písku, a dokonce sami ten pád urychlujeme. To neříkám já, ale desítky renomovaných ekonomů, sociologů a politologů. Bývaly zlaté časy, ale už nejsou. Proč se v posledních dvou desetiletích potýká evropská společnost jen s problémy a neúspěchy, to však vykládají různě. Výmluvný je už sám fakt, že se jinak nesmiřitelné tábory odborníků shodují na tom, že recese, v horším případě hospodářská krize je za dveřmi.

Jenže proč to tak je, když máme tak skvělé politické reprezentace? Nenarážím jen na tu dnešní, ale na všechny za posledních 30 let. Každá vláda přiložila polínko na cestě k dnešku. Už dlouho se hovoří o nesporném faktu, že základním problémem jsou nic neříkající fráze, co vlastně ona evropská myšlenka je a k čemu bychom měli směřovat. Skutečné koncepce založené na faktech, logice i inteligenci, však suplují efemérní nápady, někdy velice bizarní. Vize budoucnosti se smrskla na ideologické floskule, které jsou nesmyslné a ve svém důsledku nebezpečné. Vnímáme dílčí kroky, ale nikoli celek. Jenže chování společnosti má své hluboké příčiny a ty nechceme vidět.

Co se tedy dá vlastně dělat? V určité situaci musí každý začít především sám od sebe. Pokud změníme náš vlastní přístup k životu a budeme se chovat pragmaticky, racionálně a budeme respektovat kořeny onoho pomyslného stromu můžeme pomalu měnit myšlenkové klima naší společnosti. Nejde však jen o tohle. Současně je třeba kultivovat naše duše v nejširším smyslu slova. Žij a nech žít!

Je to běh na dlouhou trať a změna se nedá zvládnout v horizontu jedné generace. Jsme myslící bytosti a v oblasti technologií jsme toho dokázali hodně. Nějak však zapomínáme rozvíjet sami sebe – toleranci porozumění, soucit či přátelství, neboť bez toho také nepřežijeme.

Nehodlám nikomu radit a v tak krátké úvaze to ani nejde. Každý se však může svobodně rozhodnout, zda chce sledovat z okna romantický západ slunce se svým partnerem či přáteli po boku a nebo totéž na displeji svého tabletu. Nápravu máme stále ve svých rukách. Možná to bude bolet ale i to patří ke skutečnému životu. Chléb svůj vezdejší budeš dobývat v potu tváře nikoli řečněním, dodává Vlastimil Vondruška, historik, etnograf, publicista a spisovatel.